Hádka
Tak mám jet do tý Prahy?
JO, Jana s tebou počítá.
No skvěle, ale bude šílený vedro.
No a co? Vemeš si krátkej rukáv.
Ale…já nechci vstávat v šest.
Ježíš, no tak si přivstaneš, no. Co se ti stane?
Budu mít kruhy pod očima a budu vypadat jako mumie.
Ještě nějakej důvod?
Jo, sem pozvaná k Blažkom.
Kriste já se pominu, co tam tak extra děláš, že se ti tam tak líbí.
Bude tam David.
David?? Kvůli němu nechceš jet do Prahy za Janou?
Ne, taky je tu to vedro a vstávání.
Nemel. Kvůli počítači seš schopná vstát v pět.
No a co? K čemu jsou pak prázdniny a volna?
To je pravda, ale Jana se na tebe určitě těší.
Však já jí to vynahradím.
Jo? To by mě zajímalo jak.
Hele, jestli ti to nedochází, tak se tady právě hádám sama se sebou.
Dochází. Já sem ta polovička, pro kterou je na prvním místě rodina.
Tak to máš blbý, protože tahle Tereza mívá na prvním místě KAMARÁDY.
To…neplatí. Vždycky mě odsuneš někam dozadu, kde nemám šanci se projevit.
Nelži! Štveš mě.
Fajn, tak do tý Prahy nejezdi.
Taky nikam nejedu.
Tss…
Zalez a dlouho se nezjevuj, zavolám si tě sama.
Jasně, kámoško.
Kuš rodinko.
Odcházím.
To je dost.
Já to slyšela.
Vodpal.
No jo, už du.
Měj se.
Ty taky.