téměř bezstarostný život - 1.2
12 - Nesnáším plesnivé kruhové místnosti!
"Héj, je tady někdo? Tohle vůbec není vtipný!" zlobila se Tess
"Tess nekřič, nikdo tě neslyší!" ozvalo se ze tmy
"Jamesi, já to vím, ale nějak se zabavit musím!"
"Tak pojď hledat východ."
"Hele, jestli ti to nedošlo, tak sme v nějaký temný komoře, kde je totální tma a smrdí to tam po plísni. Já se tady ničeho nedotknu!"
"Citlivko." odfrknul si james a začal před sebou máchat rukama, aby našel zeď.
"Zjistil jsi něco?" zeptala se Tess asi po pěti minutách.
"Jo, že sme zavřený v nějaký kruhový místnosti o průměru asi deseti metrů."
Tess se neozývala.
"Tess? Slyšíš mě?" zeptal se. Jeho slova se odrážela od stěn, tak že vytvořila ozvěnu.
"J- já mám hůlku."odpověděla mu Tess
"Tak proč nerozsvítíš?"
"H - ned to bu- de. Lumos." Tess osvítilo modré světlo, které vycházelo ze špičky její hůlky.
"Co je s tebou?" zeptal se James
"Špatně se mi dýchá. Asi je tu málo vzduchu." vysvětlila mu. James k ní přispěchal a chytil jí právě ve chvíli, kdy se jí podlomila kolena. James se s Tess opatrně posadil a opřel si její hlavu o hrudník.
"Neboj, dostaneme se odsud." Utěšoval ji James
"Nebojím se…" špitla a odhrnula si rukáv. James znovu spatřil malou lilii na jejím levém zápěstí. Tess do ní i přes Jamesovi protesty šťouchla hůlkou a bolestí si zkousla ret. Hned, jak to udělala, rozplynula se. James v duchu začal panikařit.
Tessi? Snad nejsi... Ne, to ne! Klid, jak se odsud dostanu? Nijak. Nevím, kde sem a nevím ani kde je Tess.
To už panikařil i navenek. Prudce se postavil, vjel si rukou do vlasů a trhnul.
Takže se mi to nezdá!
Rozběhnul napříč místností, ale jelikož nevěděl, že se zdi k sobě přiblížili, narazil plnou silou do zdi. Upadnul na zem a omdlel. Jeho tělo se rozplynulo stejně, jako předtím to Tessino.